Nápověda Naše další projekty:

Vzhůru do divočiny

Je srpen a my vyrážíme na další výpravu na sever, tentokrát to nebude jen o rybaření na moři, ale chystáme se s kamarády do středního Norska se stanem a základní výbavou. Plán je takový, že nás kluci kteří míří na naši základnu na ostrově Smola ve vesničce Veiholmen, po cestě nás vysadí v oblasti Surnadalu ve středním Norsku, a po čtyřech dnech si pro nás přijedou. Brzy ráno se vydáváme na cestu. Jedeme z Brna přes Prahu a dále do Německa přes Drážďany, Berlín až do přístavu Sassnitz. Odtud pokračujeme trajektem do Švédského Trelleborgu. Po cestě ještě plánujeme, která místa nemůžeme určitě vynechat. Naším cílem je prozkoumat jezera a řeky v oblasti Surnadal asi 80 km od ostrova Smola ve středním Norsku, zkusit chytit nějaké pstruhy a užít si norskou divočinu.

vzhuru_do_divociny_5

 

Studená fronta

Po příjezdu do Švédska vyrážíme směr Malmö, Göteborg a dále norského Oslo. Naše zraky čím dál nervózněji míří k obloze, zdá se, že počasí nám dělá čáru přes rozpočet – moc dobře to bohužel nevypadá. Přes Norsko zrovna přechází studená fronta, přes den se teploty šplhají jen k osmi stupňům, v noci klesají dokonce mírně pod nulu. Naše plány tak berou za své a přichází čas na improvizaci. Za náš první cíl si zvolíme Veiholmen, kde si můžeme zachytat na moři a nasávat tak typickou rybářskou atmosféru. Tady totiž vypadá výhled počasí mnohem příznivěji. Rtuť teploměru by se měla dostat až k 25 stupňům, slibuje předpověď. Na naší cestě putujeme dál směr Trondheim až k Severnímu moři na ostrov Smola, který je obklopen nekonečným množstvím malých skalnatých ostrůvků. Hned po příjezdu na místo se vrháme do lodi a jdeme zkusit aktivitu ryb na moři. Naše snaha je korunována úspěchem, a tak se po dvou hodinách lovu spolu s chycenými rybami vracíme domů. Potřebujeme totiž trochu odpočinku po náročné cestě.

vzhuru_do_divociny_25

 

V rybářském ráji

Další dny trávíme na moři lovem tresek, mníků a makrel. Počasí nám dovolí podívat se i na místa dál od břehu, hlavně na mnou oblíbený, asi šest kilometrů vzdálený pás posledních ostrůvku a mělčin, za kterými se rozprostírá už jen hluboký oceán. Na samotné hraně tohoto pásu, dva metry pod hladinou, leží podmořská hora, od které se zvedá obrovská vlna viditelná za dobrých podmínek až ze břehu. Vlna jde rychle do hloubky až na 250 metrů a přesně na této hraně jsou velká hejna snad všeho, co se dá ve středním Norsku chytit. Zastavujeme kousek od mělčiny na hloubce dvaceti metrů a připadáme si jako v rybářském ráji. Rybami se to pod námi jen hemží, během pár minut máme v lodi několik desítek makrel, občas se podaří dostat návnadu i hlouběji a ulovit dokonce několik kusů tresek obecných – ta nejdelší se pyšní 103 cm!

vzhuru_do_divociny_26

 

Vzhůru do divočiny

Začíná druhá část naší výpravy – dobrodružství, na které jsme se tak dlouho těšili. Před námi jsou tři noci v kouzelné divoké norské přírodě. Ráno proto balíme věci a trajektem míříme do oblasti, kterou jsme si vybrali. Hned po příjezdu na místo zkoušíme pár náhozů do místní řeky a již po chvíli se těšíme z prvního krásného úlovku – pstruh o délce 38 cm. Můžeme být spokojeni. Sbalíme své rybářské nádobíčko a vyrážíme dál. Po pár set metrech chůze s plnou polní je nám však jasné, že na žádné dlouhé výšlapy to nebude. Shodneme se, že lepší bude, když najdeme nějaké místo pro stanování a teprve odtud se vydáme na průzkum. Vybíráme si krásný plácek u jezera, kde rozbíjíme tábor a jdeme zkusit místní rybí osádku. Rybářské „štěstíčko“ jsme už ale pro tentokrát asi vyčerpali – po dvou hodinách ani jeden záběr. Pro dnešek to tedy vzdáváme.

vzhuru_do_divociny_9

 

Vůči našim návnadám imunní

Místo budíku nás ráno probudí zvonky nedaleko se pasoucích ovcí. Přichystáme si ryze vegetariánskou snídani složenou z borůvek a brusinek, které rostou všude kolem, a takto posilněni se vydáváme na průzkum okolních jezer a spojnic mezi nimi. V okolních vodách bychom měli narazit na pstruhy a arktické siveny. Po několika kilometrech chůze v promáčeném terénu však zjišťujeme, že najít ryby nebude snadné. Spojnice mezi jezery tečou většinou tak rychle, že není kde chytat. Na jezerech se nám příliš nedaří, možná je na vině i změna počasí. Během týdne se teplota zvedla z plus dvou stupňů až na letních 27, panuje úplné bezvětří a voda je průzračně čistá. I přesto ale nakonec ulovíme alespoň několik pstruhů, arktičtí siveni však zůstali vůči našim návnadám imunní. Vydáváme se tedy na zpáteční cestu krásnou norskou přírodou a zjišťujeme, že zdejší lesy jsou plné hub – hřiby, kozáci, křemenáče. Je to jasné – o večeři máme postaráno a s prázdným žaludkem spát rozhodně nepůjdeme.

vzhuru_do_divociny_18

 

Nádherný výhled na široké okolí

Ráno, kdy si naše probuzení vzalo opět na starost stádo ovcí, vyrážíme k jednomu z největších jezer v oblasti – Geitøyvatnet. Cesta vede přes vřesoviště a oblast s malým výskytem stromů, a tak se před námi rozprostírá nádherný výhled na široké okolí, který nám naprosto bere dech.  Po asi hodině chůze v docela těžkém terénu se ocitáme nad jezerem a zjišťujeme, že nebude snadné se k němu dostat. Pod námi se nachází velký sráz a bude tak třeba najít jinou cestu. Pokračujeme tedy po jeho kraji a po chvíli se před námi objevuje mírnější svah, který nám dovolí sestoupit dolů. Konečně staneme na břehu jezera a můžeme se nadšeně pustit do rybaření. Na udici se nám chytají hlavně pstruzi potoční.

vzhuru_do_divociny_13

 

Stálo to za to!

Pozdě odpoledne se vracíme ke stanům, balíme a přesunujeme náš tábor o pár kilometrů dál. Za nové tábořiště si volíme místo jak jinak než u řeky. Zítřkem naše výprava končí, takže je to rozloučení víc než příznačné. Společně bilancujeme uplynulé dny a vzácně se shodujeme: „Stálo to za to!“. Náš cíl jsme splnili do puntíku, krás jedinečné a člověkem takřka nepoznamenané norské přírody jsme si užili do sytosti a i naše rybářské pokusy byly úspěšné. Sice se žádným trofejním kouskem ve stylu Jakuba Vágnera pochlubit nemůžeme, při pohledu na řeku jsme si ale jisti: tam někde na nás ty naše rekordní úlovky teprve čekají. Třeba hned příště – náš další výlet za norskými pstruhy už totiž máme naplánovaný.

 

vzhuru_do_divociny_19

 

Autor a foto: Martin Kolesa

 

Fotogalerie:

8 komentářů

  1. Překvapivě neotravoval žádný hmyz, tady až na vosy, které se zabydlely pod dřevěným zábradlím na mostě a na které sem si lehnul 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Lokality

Bakkan Wahl

Soroya

Seter Brygge

Havoya

Maledivy

Poslední fotogalerie

Soroya » Červen 2017

Soroya » Únor 2017

Soroya » Červen 2016

Anketa

Navštěvujete srazy mořského rybolovu?

(3)
(19)
(83)

Nahrávání ... Nahrávání ...