Nápověda Doporučujeme:

Po stopách vlkoušů

Psát o rozšíření vlkouše obecného nebo o tom do jaké čeledi tato ryba patří, zřejmě nemá cenu. Namísto obecně známých faktů bych se s vámi rád podělil o vlastní zkušenosti z výpravy na ostrov Soroya a poradil nejlepší místa pro lov. Doufám, že tento článek bude přínosem jak rybářům, kteří na ostrov zavítají poprvé, tak i zkušenějším, kteří budou moci porovnat své zkušenosti s těmi mými.

Soroya a vlkouš

Vlkouš obecný se vyskytuje kolem ostrova ve velkém počtu a na některých místech vás tato ryba bude, například při lovu halibutů, přímo obtěžovat. Zapomeňte na obraz jižního a středního Norska, zde se dá vlkouš pohodlně chytat i z kamenné přístavní zdi jen pár kroků od filetárny! Průměrná velikost zde lovených ryb se pohybuje mezi 50 a 70cm. Ovšem u ryby, která může dosahovat velikosti až 140 cm vás, takový úlovek jistě neuspokojí. Osobně považuji za pěkný úlovek rybu přes 90 cm a u kusů přes 1 metr bych se nebál hovořit o trofejním kusu.

po_stopach_vlkousu_11

Deset minut z přístavu

Jak se ale k takové rybě dostat? Nabízejí se dvě možnosti jak uspět. Ta delší a jistě náročnější cesta je se k trofejní rybě „prochytat“. Vlkouši žijí u mořského dna v menších hejnech, které čítají obvykle okolo deseti jedinců. Jelikož se ryby vzájemně napadají, bývá velikost ryb v hejnu obdobná. Jen málo kdy se Vám stane, že v hejnu menších vlkoušů vytáhnete skutečného obra. Nás ale zajímá ta druhá možnost, a to cíleně najít takové místo, na kterém se budou vyskytovat větší jedinci a kde průměrná velikost ryb bude dosahovat cca 80 cm. Na Soroya je takových míst hned několik a cesta na loviště vám nezabere z přístavu v Hasviku více než 10 minut.

po_stopach_vlkousu_1

Podvodní srázy

Přímo před přístavem v Hasviku se rozkládá velká plošina s průměrnou hloubkou okolo 40 m. Na této plošině se celoročně vyskytují velká hejna vlkouše obecného. Daleko zajímavější je však prudké klesání, které přichází na konci této plošiny. Na místech kde je klesání největší a dno padá z 50 do 100m, můžete čekat vlkouše, který už stojí za fotku. Na těchto tvrdých, příkrých podvodních srázech jsem pravidelně zdolal vlkouše, kterému do jednoho metru moc nechybělo a rozhodně mohu říct, že nešlo o náhodu. Pravidelně se na tato místa vracím, tedy pokud mi to čas a tresky dovolí, a vždy si pro nějakého 90+ vytáhnu.

po_stopach_vlkousu_9

Lov a vybavení

Vlkouš obecně nepatří mezi žádné velké bojovníky. Ovšem to, co jim schází při boji na prutu, pak kvalitně dohání v lodi. Jeho boj připomíná spíše než zdolání mořské ryby souboj s úhořem. Ryba se všelijak kroutí, točí okolo své osy, sem a tam udělá pár výpadů směrem ke dnu. Opravdový souboj však nastává v lodi, otázkou je, zda to někdo s rybářů ocení. Ze začátku jsem lovil vlkouše na vláčecí prut okolo 150g se smekacím navijákem, na kterém jsem měl navázanou jigovou hlavu o hmotnosti 85 až 120g s kouskem filety. Od tohoto způsobu jsem však upustil, tlama vlkouše je velice tvrdá a proseknout jí s lehčím vybavením není až zas tak jednoduché. Velké množství malých ryb padalo a ty větší zas neměly problém jednoháček poničit. Postupem času a s přibývající hloubkou se mi osvědčil lehčí pilkrovací prut do 30 liber s menším multiplikátorem. Na tuto sestavu navazuji pilkr okolo 300 g se dvěma trojháky, na vrchní dávám vždy filet z ryby, nejlépe z tresky či brosmy. Pilkr vedu těsně nade dnem, ale nepouštím se do žádných velkých skoků, jako např. u lovu tresky, spíše kopíruji dno. Záběr od vlkouše je z pravidla razantní a prudký, v této fázi se snažím vždy pár vteřin počkat a se zásekem vyčkat.

po_stopach_vlkousu_4

Manipulace a focení

Jak už bylo zmíněno, vlkouš patří mezi ryby, které se aktivně brání zejména na lodi, a po pravdě mohu říct, že kromě žraloka neznám žádnou jinou rybu, která by po vylovení ohrožovala sebe i posádku lodi tak, jako právě vlkouš. Pokud máte rybu u lodi a víte, že jí chcete dát svobodu, je nejlepší volbou udělat to rovnou ve vodě a vůbec rybu z vody nevytahovat. Pokud už rybu musíte vyndat nebo si ji chcete ponechat, popř. vyfotit, je lepší vždy vlkouše nejdříve omráčit. Věřte mi, že vám to ušetří velké rozčilování a přemýšlení nad tím, jak se ona ryba dokázala tak krásně zamotat do Vaší montáže. Určitě bych také nepodcenil stisk této ryby, která po vylovení kouše okolo sebe a snaží se najít viníka této situace. Ne jednou mě zamrazilo, poté co se ryba zakousla sama do sebe a na lodi bylo slyšet hlasité praskání.

po_stopach_vlkousu_5

Poslední den

Byl poslední den výpravy a já měl strávit jen posledních několik hodin na vodě. Nechtěl jsem zabít většinu času přejezdem na lovné místo a ani se honit za velkou plackou. Zajíždím tedy jen kousek od přístavu a zastavuji na 120 metrech, přímo pod hranou velké plošiny. Vítr tlačí loď zpět na plošinu a echolot začíná ukrajovat metry. Připevnit pilkr, navléknout filet a nástraha letí ke dnu, kde tvrdě naráží. Jedním okem kontroluju drift lodě a druhým pošilhávám po špičce prutu, 115, 114, 113 m, neděje se vůbec nic. Pomalu jsem vyšplhal s pilkrem až na plošinu a nezbylo mi nic jiného než s lodí přejet. Kopíruji trasu a vracím se zpátky pod plošinu s tím rozdílem, že se posouvám o několik desítek metru do boku. Druhý drift netrvá ani 5 minut a v 90 m přichází tvrdý záběr, čekám pár sekund a sekám. Hned podle váhy vím, že je to pěkná ryba. Trochu s obavami, aby to nebyla treska, nebo jsem nepodsekl menšího vlkouše, i když u pauzy po záběru se to stává málo kdy, navíjím opatrně poslední metry. Už v hloubce pod lodí, vidím velké šedé tělo. Je to vlkouš a pěkný! Přitahuji rybu k lodi, ale něco je špatně, ryba nebojuje a jen klouže vodou směrem k lodi. Po pár vteřinách vidím kde je problém, ryba není zaseknutá, ale jen se drží pilkru! Zkouším jí opatrně gafovat, ale jako by tušil nebezpečí, pouští se vlkouš pilkru a vrací se pomalu ke dnu. Je prohráno, všichni známe ten pocit, když se ryba vrací zpět do svého živlu a my nemůžeme absolutně nic dělat. Bohužel je to o to horší, když víte, že je to váš poslední lov.

Tak škaredá až je hezká

Hlavou mi probleskne, že pokud byl dole jeden metrový vlkouš, bude jich tam určitě víc. Přibližuji echolot, abych viděl přesnou trasu lodě. Vracím se o pár desítek metru a spouštím nástrahu opět ke dnu, v naději, že trefím stejné místo. Pilkr je opět u dna a já s napětí čekám na záběr, který k mému překvapení přichází okamžitě! Sekám a opět cítím pěknou rybu. Pomalu, s napětím, pumpuji rybu opět k lodi a po pár minutách vidím šedý podlouhlý stín. Je to opět vlkouš a velikostně stejný jako ten předchozí, akorát, že tento má pilkr hluboko v tlamě. Nádherná ryba, pro kterou jsem přijel. Obrovské hlavě, plné zubů, ještě přidávají na velikosti prsní ploutve, které vlkouš roztahuje do maxima. I když není tato ryba rychlá jako keller, nebo silná jako halibut, má v sobě něco, co jí pro mne řadí mezi ty nejkrásnější ryby Norska a ostrov Soroya mezi ta nejlepší loviště.

po_stopach_vlkousu_12

Autor: preparator

Foto: preparator

3 komentářů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Lokality

Bakkan Wahl

Soroya

Seter Brygge

Madagaskar

Maledivy

Poslední fotogalerie

Soroya » Březen 2019

Maledivy » Únor 2019

Madagaskar » Listopad 2018

Anketa

Jaký způsob lovu v Norsku preferujete?

(173)
(62)
(107)
(54)

Nahrávání ... Nahrávání ...