Nápověda Doporučujeme:

Montenegro – Černá Hora

Rozhodnutí vydat se na lov tuňáků v listopadu do Montenegra padlo velmi rychle. Stačil týden a bylo vše domluveno, pár mailů, pár hovorů přes Skype do Montenegra a bylo domluveno. Vlastně tuto celou výpravu domluvil Sim. Odjezd byl domluven na 20.11 v 23:00 z Blanska. Na internetu sme si podrobně nastudovali trasu, kterou pojedeme. Byly jsme spokojeni, padlo rozhodnutí se vydat přes Chorvatsko a délka trasy podle vyhledávače ukazovala necelých 1300km a nějakých 14.5h z toho 880km po dálnicích. Není co řešit, budeme tam mezi 15:00 – 16:00 ve středu odpoledne, ale to byla pouze myšlenka…

montenegro13

Jedeme na jih

Cesta nás vedla Wien-Graz-Maribor-Zagreb-Split-Dubrovnik-Herceg Novi-Budva-Bar-Ulcijn. Na této cestě se všude platí mýtné a dálníční známky. Týdení známka přes Slovinsko stojí 7€, kolik stály další dálniční poplatky, tak to nevím, vyúčtování má Sim. Dost důležíté na této cestě, je mít v pořádku pas a veškeré doklady od auta (Chorvatsko, Černá Hora chtějí ZELENOU KARTU). Pas nesmí být tři měsíce před koncem platnosti, jinak vás nepustí do Černé Hory, na to je si třeba dát pozor.

montenegro3

Filcování na hranicích

Jak se dostanete na hranice Slovinska a Chorvatska, je třeba počítat s pasovou a celní kontrolou, tyto kontroly je třeba očekávat po celou dobu trasy až do Černé Hory. V dnešní době nám to připadlo dost ponižující. Bohužel je to tak. Každého z nás projeli v počítači a chtěli osobně každého vidět. Jednou se nám stalo na hranicích Slovinsko-Chorvatsko, že chtěli vidět nákladový prostor, jinak na ostatních hranicích, co jsme přejížděli do nákladového prostoru nelezli. Na cestě projedete Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko, Bosnu-Hercegovinu znovu Chorvatsko a jste v Černé Hoře. My vezli karton piva a asi tři litry tvrdého alkoholu, nikde na hranicích se neptali po alkoholu. Jenom chtěli vědět, kam jedeme a co tam budeme dělat. V Černé Hoře jsme byly svědky, jak z autobusu vytahovaly všechna zavazadla a prohledávali je, asi šli po drogách, to buhužel nevíme. Za Splitem končí dálnice a začne pravé dobrodružství, tímto se cesta velmi zpomalí a můžeme zapomenout na výpočty domácí počítačové techniky. Rychlost se sníží na max.rychlost 60km/h a to buďme rádi. Jinak je třeba počítat s rychlostí do 50km/h a míň. Tímto se cesta protáhla na 19h a bylo vymalováno. Cesty jsou úzké, díravé a všude vedle vás jsou skály a na druhé straně rokle, výhled je to úžasný a nezapomenutelný. Co si dobře pamatuju, tak po sjetí z dálnice, to bylo do Dubrovníku 122km a kde je ještě Montenegro!

montenegro1

Na trase jsou i trajekty

Co můžeme velmi doporučit všem při cestě do Montenegra, neobjíždějte záliv Boko Kotorski. Tento záliv je už v Černé Hoře a přijedete k němu v Igalo, za chvilku dojede do Herceg Novi. Pokračujte dále do Kamenari a zde je menší přístav pro trajekt, který jezdí co 15min a na dodávku stojí 9€, trajekt vás převeze na druhou stranu za 5–8min, vylodíte se v Lepetane, při vylodění se dejte do prava a pokračujte dále Budva, Petrovac, Bar – Ulcijn. Tento trajekt ušetří cca 35km a ušetří minimálně 2h jízdy. My to nevěděli a vydali se krásně do hor směr Kotor, na cestě zpět jsme už jeli tímto trajektem. Na celé trase je dobré si dát dost velký pozor na překročení rychlosti. Policiie stojí na každém rohu a hlídají rychlost. My překročili rychlost o 10km/h v Černé Hoře, policiie neváhala a hned nás stopla.

montenegro6

Policie číhá všude

Řidič musel vystoupit a jít za šéfem policie do auta. My čekali v autě, jak to dopadne (pokuta, úplatek?) ani jedno!!!Simovi popřál šťastnou cestu a jenom řekl jeďte dál, je to překročení o 10km/h. Nevíme, jestli překročení o 10km/h pouští normálně, ale nám to prošlo bez pokuty. Ceny v Černé Hoře jsou velmi příznívé a řekl bych, že levnější než u nás v ČR. Nafta zde stojí 1.30€, pivo 0.60–0.80€. Čepované pivo je zde velký problém najít. Všude v hospůdkách a jejich různých posezeních mají lahvové pivo, ale nám chutnalo. Černá Hora má pouze jeden pivovar a jmenuje se Nikšíčko.

montenegro9

Ulcijn na dohled

Jeli jsme v listopadu, u nás bylo 7°C a já jsem se balil, jak do Norska. Při jízdě čím dál tím víc na jih to začalo, teploty šli nahoru a mně začalo být horko víc a víc… problém byl v tom, že kulicha, rukavice, thermo prádlo a jiné pomůcky do zimy nejde vůbec v této destinaci použít. Není třeba si brát sebou žádné teplé doplňky, stačí svetr, lehčí bunda a ještě něco k tomu. Kluci měli kraťase a vše do tepla. Teploty nám vystoupily až na 27°C, ráno je sice chladněji, ale oteplovat při jasné obloze se začne rychle. Jedeme do města Ulcijn, který je znám, že byl pirátské město a pirátsví zde bylo vymýceno až v 19.stol. Jako jediné černohorské přímořské místo nemá monumentální horskou kulisu, její zázemí je do značné míry zemědělské. V okolí se pěstují díky mimořádně teplému podnebí (mj. na 2700 hodin slunečního svitu za rok) četné teplomilné rostliny: citrusy, granátová jablka, vinná réva, olivovníky (roste jich tu kolem 70.000 a jejich počet se stále zvyšuje; zdejší olej z nich představuje špičku v kvalitě) a další středomořské a subtropické plodiny.

montenegro11

Olivy všude kolem nás

My měli to štěstí, že sme navštívili jednu z menších továren na výrobu olivového oleje (skvělý zážítek). Olivový háj odhadují na stáří 800–1000let. Pravý panenský olej stál 15€ litr a druhá jakost 10€. Sběr oliv právě probíhal a bylo to velmi zajímavé, jak se olivy češou, nebo jak bych to nazval, no spíš oklepávají jak ořechy u nás. Všude kolem je ještě spoustu mandarinek, které také v tuto dobu dozrávají, jejich chuť, přímo ze stromu je úžasná, kde se hrabou naše obchodní řetězce. Ve městě mě velmi překvapilo pobíhání malého chlapce přímo na křižovatce a něco křičel na každé auto kolem, policie stála kousek vedle a nechala chlapce být. Vůbec ho nenapomenuli. Kluk měl asi 7–8 let a byl silně zanedbán.

montenegro7

Na moře přímo ze zahrady

Kolem pobřeží je vila Abramoviče, kdo to je, tak to nemusím popisovat, vila je opravdu komplex a nádherná. Rozdíl mezi chudými a bohatými je zde hodně víc znát. Nedovedu si představit život v Černé Hoře ve vnitrozemí. Naše ubytování bylo střed minus, mírně vybavená kuchyň, televize žádná, koupelna střední, ale pro rybáře plně dostačujicí. Kuchyň není samostatná, ale na balkonu apartmánu. Na žádné velké vyvařování, jak v Norsku to určitě není. Na myčku a pračku rychle zapomeňte. Dům byl přímo u majitele, který nás pozval. Velká výhoda je, že jste 100m od pláže, která se jmenuje Velikaja plaža, toto je výhoda pro turisty, pro rybáře až tak ne. Museli jsme jet cca 6–10km do přístavu, to bylo první den. Na druhý den nás čekalo překvapení, kdy pro mne a Sima dojel přímo k ubytování pravý Černohorec. Musel proplout kanálem, který nám bral dech. Nazvali jsme ho CESTA DO PRAVĚKU, všude kolem velké čeřeny, polorozpadávájící se domečky, ve kterých je strohá mechanika pro zvedání těchto obrovských čeřenů. Jaký byl údiv, když jsme zjistili, že pod nama je hloubka jenom 50–70cm! Do těchto obrovských čeřenů chytali malé rybičky zvané po jejich Branciny.

montenegro5

Výbava průvodce

Černohorec dojel na menší plastové lodi, která měla dva polorozpadající se motory (v Norsku nemyslitelné) Jeho výbava pro rybolov nám brala dech, staré obouchané pruty, navijáky, které se sotva chtěli točit a všude namotaný tvrdý starý silon. Tímto nechcu našeho kamaráda hanit, protože to byl supr človíček a velmi přátelský a povídal si s námi skoro pořád, bohužel jsme mu všechno nerozuměli, ale Simova ruština stačila.

montenegro12

Jak se tam chytá

My měli výbavu o něco lepší a na to zase koukal náš nový kamarád, nejvíc ho zaujali naše pletenky a navijáky Daiwa, Penn. Sim vytáhl sadu weblerů Rapala X-Rap a na očích našeho průvodce byl vidět úžas, myslíme, že tolik nástrah pohromadě ještě neviděl. Po propluti naši cestou do pravěku začal lov tuňáků na volném moři. Černohorec po krátkém váhání požádal Sima o zapůjčení jednoho woblera X-Rap, Sim neváhal ani minutu a podal průvodci celou krabičku, udív v jeho očích uvidím ještě dlouho, pořád vykládal vrátím, vrátím. Tuto Rapalu dostal od nás a ještě větší radost měl, když si ju mohl nechat… Bohužel, ještě tentýž den ho večer v hospodě opili a potom mu ji ukradli. Lov tuňáků v tuto dobu je z 100% troling, nahodíte a v klidu plujete po pobřeží Jadranu. Záběr těchto potvůrek je velmi razantní, je třeba si dávat velký pozor ať vám ryby nevyrazí prut z ruky. Na trolingové držáky zapomeňte. Lodě, které mají na rybolov, nejsou vůbec uzpůsobeny na troling, jak je zvykem na Maledivách atd… Oni sou prostě chudší lidé a pomáhají si jak to jde.

montenegro2

Konečně na rybách

Tuňáci se pohybují v hejnech a vidíte je, jak skáčou na hladinu a zase pod hladinu. Když je uvidíte, tak nemá cenu je pronásledovat, protože tuňák je schopný rychlosti 70km/h a není šance s nimi držet krok. Tyto ryby se loví tak metr pod hladinou, takže na hluboko potápívé woblery zapomeňte. Barvy, které jsme používaly byly modré, hnědé se žlutým a trochu černý nádechem. Pro velké nástrahy a woblery zde není určitě místo, určitě je nechte doma. My nachytali asi celkem každý 8–10 tuňáků Bonito, měli 2–4kg, tento druh do velkých velikostí nedorůstá, zážitek, když tato ryba zabere je skvělý. Neočekávejte, že ryby berou jako v Norsku, Jadran je úplně jiný a určitě není tak bohatý na ryby. Jeho hloubka v okolí, kde jsme chytali, je max. do 25m a kolem není žádná hrana ani skála. Teplota vody při našem pobytu byla 19°C. Vláčka ze skal se taky dá, Sim se o to pokusil a byly hned dvě menší bonita na břehu.

montenegro4

Povolení k lovu

Málem bych zapoměl, při příjezdu nám vzal majitel pasy a někam odjel. Jel nám vyřídit povolení k lovu. Kam jel, tak to bohužel ví jenom on sám. Dovezl nám za 15min pasy a v každém z nich bylo povolení, které stálo 10€ na osobu. Jestli toto povolení platilo na řeku Bojanu, která byla kousek a vlévala se do moře, tak to nevíme. Je pravda, že nám majitel večer sliboval lov na této řece, ale my jsme se tam nedostali a zůstali lovit na moři. Na Bojanu jsme se byli podívat pouze autem. Delta této řeky je opravdu pěkná. Pro rybolv v Černé Hoře není potřeba vybavení jako do Norska, stačí pouze lehké pruty 30–80g v délce 2.7m.

montenegro10

Autor: Michal Simčo (Sim)

Foto: Petr Haubelt (sroubek282)

3 komentářů

  1. Moc hezký článek. I Španělé a Italové blokují jakékoliv informace o způsobu vyřízení povolení k rybolovu. Oni i Frantíci jsou těžce na škubání. Tak jednoduchý přístup k informacím jako je v Česku není nikde. Jen v Norsku na moři.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Lokality

Bakkan Wahl

Soroya

Seter Brygge

Madagaskar

Maledivy

Poslední fotogalerie

Soroya » Březen 2018

Maledivy » Únor 2018

Madagaskar » Listopad 2017

Anketa

Využíváte slevové akce?

(53)
(135)
(47)

Nahrávání ... Nahrávání ...