Dva roky s polaky

V poslední dekádě června 2011 jsme se vypravili do Lysoysundu. Nechci popisovat cestu ani ubytování. Rád bych se však podělil a poznatky z rybolovu. Cíleně jsme si vybrali tuto destinaci s tím, že budeme lovit především polaky. Na mořských mělčinách mezi ostrovy Melstein a Asen jsme jich již v předchozím roce nalovili značné množství výhradně přívlačí. Proto jsme se vybavili nástrahami pro tuto techniku. Nakoupili jsme různé ripery,přívlačové pilkříky,rybičky s háčky, jigheady a twistery. Těsně před odjezdem jsem na internetu objevil reklamu na twistery od firmy Betisbaits. Tak jsem koupil ještě několik sáčků ZOOM nástah. Po příjezdu jsme netrpělivě vyrazili k ostrovu Asen. Moře bylo klidné a tak asi 2 hodiny před vrcholem přílivu, jasno. Podle GPS navigace jsme najeli na 15 – 30 m měčiny. Po předchozích zkušenostech jsme nasadili osvědčené 30 g jigheady a 12 cm ripery. Po několikerém náhozu jsem ucítil na prutu záběr a za několik okamžiků se u hladiny objevilo zlatavé tělo nádherného polaka. Během hodiny jsme ve třech lidech ulovili 8 polaků. Pak však, jako když utne. Změnili jsme barvu i velikost riperů, ale k úspěchu to nevedlo. Rozhodli jsme se změnit nástrahy.

Mělčiny u ostrova Asen

Tehdy jsem si vzpomenul na internetové rady jak chytat na ZOOMy. Tak jsem si řekl : „zkus to na ně, když je tak chválí, za to nic nedáš“. Na 30 g jighead jsem nasadil 15 cm Dead Ringer Junebug. Po náhozu jsem jej nechal dopadnout na dno a pomaloučku jsem navíjel. Najednou jsem měl pocit, že na prutu nemám nic. Necítil jsem žádný odpor. To trvalo tak 2–3 vteřiny. A pak to přišlo. Velice silné drbnutí a poté se špička prutu prudce ohnula k hladině. Zásek! A již řve brzda navijáku. Po zdolání následoval pohled na krásného polaka 80 cm. Tak a znovu. Opět stejný postup. Nahodit, pustit ke dnu a pomaloučku přitahovat. Opět přišel ten pocit, že nic netáhnu a pak ten prudký výpad.

Polaci v bedně

Nemíním popisovat, jak chytám jednu rybu za druhou. Pouze konstatuji, že všichni moji kolegové viděli mé úspěchy a hned se ptali? Na co to chytáš. Tak jsem jim doporučil ať si vezmou ZOOMy. Poslechli. Výsledkem bylo 76 polaků za den v čtyřech lidech. Ze zvědavosti jsem zkusil i jiné nástrahy ZOOM. Měl jsem dvě balení Magnum II 22 cm Blueberry. Výsledek byl stejný. Polaci na ně útočili se stejnou intenzitou, pouze se díky velikosti nástrahy snížil počet kusů kolem velikosti 50–60 cm a převažovali velikosti 70–90 cm.

Já a Polak

Závěrem bych chtěl zdůraznit jeden poznatek. Při lovu s nástrahami ZOOM je třeba nechat nástrahu dopadnout ke dnu a pak velmi pomalu navíjet. Vydržet to nervově a nesekat ihned když se nástraha odlehčí, ale nechat to polaka dobrat. Pak následuje prudký záběr a to je ten okamžik, na který každý rybář čeká… Zásek! I následující rok jedeme do středního Norska, tentokrát do destinace Roan. Opět jsme se vybavili na lov polaků. V naší výbavě však tentokrát převažují nástrahy ZOOM ve všech velikostech a barevných provedeních. Ješte bych se rád podělil o zkušenosti s hledáním vhodných míst k lovu na mapách. Před každou výpravou do Norska si vytiskneme podrobnou námořní mapu oblasti, kam jedeme. Sedneme si nad ni a diskutujeme, kde budeme lovit za příhodného počasí a alternativy, kam pojedeme, když bude větrno. Při debatě se řídíme radami místního rybáře, který nám poradil, kde polaky chytat.

Místa jsou porostlá chaluhami

Nemáme je hledat ve vodním sloupci, tam se nezdržují. Musíme je hledat tam, kde loví. Když začíná příliv, najíždějí z hlubších míst do podmořských mělčin. Mořské dno je v těchto místech porostlé bujnou vegetací až do hloubek, kam dosáhne sluneční světlo. V mapách tedy hledáme místa, kde se mořské dno zvedá až na hloubky menší než 20m. Tato místa jsou porostlá chaluhami. V nich se zdržují drobné ryby, za kterými se sem polaci stěhují a tady loví. Doba jejich intenzivního lovu je přibližně 2 hodiny před vrcholem přílivu a 2 hodiny po něm. Na mapě si potom vhodná místa označíme a zaznamenáme si jejich koordináty.

Vytipovaná oblast mezi Asenem a Melsteinem

Při vlastním rybolovu se orientujeme podle GPS navigace. Ta zobrazuje údaje, které jsou uvedeny na mapách. Tím mám na mysli hloubky, vrstevnice a koordináty. Díky tomu víme, zda jsme na správném místě. Přes toto místo potom driftujeme tak dlouho, dokud na něm ryby berou. Když zde neberou, přesouváme se na další pozici. Údaje z echolotu nám slouží pro informaci o reliéfu dna a hloubce pod lodí. Většinou ukazuje podvodní vegetaci – chaluhy. V nich ukrytí polaci se na displeji nezobrazují i když intenzivně berou. Záběry přicházejí nečastěji na rozhraní přechodu rovného dna ve svah.

Rok 2012

Stejně jako vloni, tak i v roce 2012 jsme vyrazili v poslední dekádě června do středního Norska, nyní do výše avizované oblasti Roan. Proti roku předchozímu jsme se posunuli o nějakých 35 km severněji do osady Hongsand. Zde jsme nalezli zázemí pro naše výpravy na moře. Po loňských zkušenostech jsme lovili na mělčinách kolem ostrovů Ytteroya a Vaeroya. Byli jsme zásobeni téměř celým sortimentem ZOOMů a hlavně lehkými přívlačovými pruty 50 až 70 g. Já sám jsem vše odchytal na Daiwu Exceler 240 cm 15–50g s navinutou 15kg pletenkou.

Pavlova „pětadevadesátka“

V námořních mapách jsme si již doma vybrali místa, na která jsme v době přílivu vyrazili. Na hloubkách 10–20 m jsme zahájili lov. Nástrahami byly 30g jigy a ZOOMy. Ani tentokrát nezklamaly. Polakům chutnaly a my jsme řešili pouze problém, které barvy jsou nejúspěšnější. Každý z nás třech na lodi zkoušel jinou barvu. Pavel si vybral zelenou, Standa fialovou a já tam nasadil červený Magnum II Red Bug Shad, v naší palubní hantýrce malinovou. Nezjistili jsme podstatné rozdíly v četnosti záběrů. Barvy jsme postupem času měnili, ale mojí nejoblíbenější přesto byla malinová.

Standova „metrovka“

Výsledkem našeho snažení byly nádherné úlovky téměř samých polaků. Nalovili jsme jich tolik, že jsme je vozili do filetárny v plných kolečkách. Byly mezi nimi opravdu nádherné kusy. Standa dostal polaka, který měl podle několika měření našich sousedů z Německa pouze 99,5cm, ale pro nás to byla jasná metrovka. Pavel chytil polaka 95 cm, já pouze 93 cm, ale přesto jsem byl králem výpravy já. I když díky okolnostem asi omylem. Mým kolegům se zamotaly pletenky a tak se je snažili rozmotat. Na rozkymácené lodi mě proto požádali, abych jim jeden prut přidržel. Jenže já předtím zrovna nahodil a moje nástraha pomalu klesala ke dnu. Podržel jsem tedy kamarádův prut, ale oni pořád motali a motali. Mezitím jsem zjistil, že moje nástraha dopadla na dno. Protestoval jsem, že díky nim uváznu na dně a budu to muset utrhnout. A tak se i stalo. Když jsem začal navíjet, ucítil jsem pasivní odpor. Škubal jsem prutem, rval jsem se s tím a nic… Pak to přišlo. Najednou jsem zjistil, že se mi začala pomalu odvíjet pletenka z navijáku. To není driftem, tam něco musí být, blesklo mi hlavou. A bylo!!! Ale co to je? Z legrace říkám:“ páni já chytil asi ponorku“. Nemohl jsem to zvednout ode dna. Prut byl ohnutý jako luk a já vždy navinul 1m a vzápětí si ryba několik vzala. Boj s rybou z 20m hloubky trval 15 minut, než jsem ji konečně spatřil. V hlubině se mihlo tělo nádherné tresky obené. A právě teď jsem dostal strach, abych o ni nepřišel. Štěstí mi přálo a já jsem ji úspěšně zdolal. Byla nádherná… Měřila 111cm a vážila 11 kg. A dostal jsem ji na malinovou!!!

Moje „vázka“ 111cm , 11kg

I letos jedeme koncem června opět do Norska, ale tentokrát destinaci měnit nebudeme. Jedeme opět do osady Hongsand, kde jsme v loňském roce nachytali nejvíce ryb v historii našich výprav. Určitě v tom hraje podstatnou úlohu volba destinace. Jsem však přesvědčen, že se na úspěchu podílejí i technika lovu a hlavně volba nástrah. A ZOOMy nás ani tentokrát nezklamaly. Proto jsou opět jsou v naší výbavě, i moje oblíbená malinová. Vyzkoušejte to také. Přesvědčte se, že moje slova nejsou výmysly, ale pouze zkušenost.