Nápověda Doporučujeme:

První žralok

Jako je pro někoho snem chytit mořského ďasa nebo jinou vzácnější rybu, tak pro mne byl snem žralok. Neměl jsem přímo vyhraněný druh, který by měl uváznout na nástraze, ale hlavně, aby to byl žralok. Žraloci jsou ryby, které mne vždy fascinovali ve své dokonalosti a kráse těla. Téměř ničím neohrožený pán moře, který svými smysly dokáže neuvěřitelné věci. Prostě příroda ho před mnoha možná milióny let dokonale vytvořila a on neměl za celou tu dobu potřebu se s postupujícím časem mnoho měnit a vyvíjet. Podívejme se jen na žraločí zuby, které jsou umístěny v několika nekonečných řadách a po opotřebení nebo nefunkčnosti některé z řady – tato řada vypadne a na její místo se posunuje řada nová. Ze zkušenosti vím, že některé druhy žraloků se dají lovit v norském moři. Právě tam, kam již po několikáté míří naše kroky. Na diskuzi jsem požádal o informace jak a kam na tyto nádherné ryby vyrazit. Pro letošní rok zvítězil opět ostrov Hitra, který nám již jednou poskytnul skvělé zázemí pro mořský rybolov. Jsou zde zastoupeny mělčiny i hodně hluboká místa, kde se dají skvěle prověřit rybolovné techniky – vláčení i pilkrování. Kolegové chtějí vyzkoušet hodně hluboká místa a to mně skvěle zapadá do mého plánu ulovit žraloka. Kam vyrazit na hloubku? Máme dvě možnosti. Buď jet směrem k ostrovu Smola vlevo od základny v Grefsnesvagen, a nebo mírně vpravo mezi spleť útesů a ostrov Froya. Z diskuze vím, že žraloci, konkrétně Žralok ostroun, se hojně vyskytuje právě v mezeře mezi ostrovem Hitra a Froya. Vyrazili jsme nejprve prověřit mělčiny u rybích sádek. Daří se nám asi dvě hodiny. Ulovili jsme několik doršů v průměrné velikosti 60 – 70 cm. Po poledni se doršům moc nechtělo a po malé svačině obě lodě vyrazily za poslední útes odkud je již vidět maják Titran a otevřený oceán. Počasí nám přeje, nic moc nefouká. Mezi Hitrou a Froyou je docela problém chytat, když pofukuje. Vlny tu nejsou ty pravé „oceánské“, ale o to hůře kratší, ostřejší a s lodí to pak pěkně hází. Ve velkém driftu lze jen těžko pilkrovat a je zde nebezpečí většího počtu vázek.

Lov na dvoustovce

Tak tedy jsme namístě. Hloubka podle sonaru dosahuje 180 metrů. Nikdy jsem tak hluboko nechytal. Všechny naše předchozí pokusy byly do 120 metrů. Možná je to tím, že jsem si pořídil elektrický multiplikátor a ulevil tak svým zádům a rukám při vytahování hlavně prázdné nástrahy z takovýchto hloubek. Navazuji stříbrný vyleštěný pilkr (vlastní výroby) opatřený niklovaným trojhákem velikosti 7. Nad pilkrem se ve větru pohupuje sada tří papriček v červené a fluo barvě. Řežu kelera, kterého jsme ulovili na mělčině. Celou hlavu s kusem těla přivazuji na trojhák k pilkru. Ze zbytku kůže řežu tři malé kousky a napichuji je na papričky. Jednoháky na papričkách velikosti 12 jsou sice velké a silné, ale maso na nich nemůže být velké, aby úplně nezabralo jednohák. Sleduji, kam nás nese drift. Stoupám si na stranu proti větru a pouštím pilkr do hlubin. Je to docela doba než 600 gramový váleček dopadne až na dno. I přes malý pohyb lodi a malý větřík vidím, že úhel mezi lodí a pilkrem na dně je dost veliký a na počítadle elektriky je údaj skoro o dvacet metrů větší než ukazuje hloubkoměr na sonaru. Dno zde za chvilku bude lehce stoupat, snad nebude žádná vázka. Párkrát uhodím o dno a povytáhnu pilkr na jeden pohyb prutu nahoru. Standardní dřina! Po pár pohybech jsem na špičce prutu ucítil drobný pohyb směrem dolů. Povytáhnu šňůru kousek nahoru a držím zabodnutý prut v bojovém pásu před sebou. Špička pumpuje dolů. Je to jen něco malého. Počítám, že malá Brosma dostala chuť na šťavnaté maso z kelera. Nechce se mi vytahovat 200 metrů šňůry a nechávám pilkr dole i s rybou a pokračuji v pilkrování. Třeba se něco chytí i na další nástrahy. Nic se však nechytilo, průvěs šňůry byl již dost dlouhý a dno pomalu stoupalo nahoru. Pomalu vytahuji nástrahu i s předpokládaným mníkem nahoru. Už vidím lesknoucí se tělíčko dravce v hloubce. Vytahuji nástrahy do lodě a k mému úžasu nevytahuji Brosmu, ale lesknoucí se šedé tělo žraloka ostrouna s jeho nezaměnitelným žraločím nosem. Je chycen na spodní papričku hezky za tlamičku, ve které se blyští jeho malé, ostré zoubky. Je nádhernej! Měří něco přes sedmdesát centimetrů. Nikdy jsem neměl v ruce rybu, která by byla úplně suchá. Hladím ho „proti srsti“ jeho kůže je jako brusný papír. Říkám si, že špatný odhad ryby, která zabrala v této hloubce mne mohl připravit o tohohle nádherného žraloka.

Tak přece nelhali

Všichni na lodi se s ním museli okamžitě „pomazlit“. Nemá plynový měchýř a není vytažením z tak velké hloubky zraněn. Vyprostil jsem mu háček z tlamičky a vzal ho do ruky samotného. Upoutala mně jeho síla, kterou má v těle. Vypadá jako jeden velký sval. Kroutí se mi v rukách a otevírá tlamičku, jako kdyby chtěl kousnout. Tak přece nelhali, jsou tu! To také za chvíli potvrzuje kolega Libor. Něco tam asi mám, ale je to něco malého, říká, a vytahuje pilkr z vody. Půjčený pilkrovací prut s multiplikátorem, který má porouchaný řadič mu neskýtá při zdolávání žádné pohodlí. Vytažení ryby trvá asi sedm minut. Další žralok. Je trochu větší než ten můj. Podle porovnání pohlavních orgánů je můj žralok sameček a tohle nádherná žraločí slečna. Po vydatné svačině Libor vytahuje znovu nástrahu, která leží na dně dobrých deset minut a přidává další žraločí ploutev. Další dny jsme jezdili na naše vytipované mělčiny, kde se schovávali tresky obecné a polaci, kteří se tu chytali docela velcí – okolo 80 centimetrů. Polaka člověk většinou pozná, je to bojovná ryba, která se nechce vzdát. Vláčenímu na mělčinách, deset až dvacet metrů, dodalo také počasí, které nám v důsledku sílícího větru nedávalo moc šancí jezdit na otevřené moře. Bratránec Jiří, který nikdy nerybařil, ani v Čechách, jel s námi jako úplně „nezkažený“ začínající rybář, se okamžitě po ulovení několika ryb nakazil norskou horečkou. Toto závažné onemocnění si částečně přivezl již z Republiky, protože těsně před odjezdem chtěl kupovat pilkrovací prut s multiplikátorem a šňůrou, aniž by věděl, do čeho vlastně jde.

Maso na hloubky

Horečka u něho v plné fázi propukla při prvním pilkrování, v docela velkých vlnách, na otevřeném moři, kdy se mu podařilo chytit několik mníků brosma. Na vláčku měl po našich instrukcích také docela úspěch, ale už jsme všichni věděli, že on je prostě „pilkrovací typ“. Vidím, jak na mělčinách trpí s vláčecím prutem, který jsem mu půjčil. Byl to teleskop – na vláčku absolutně nevhodný, ale jiný nebyl. Poslední den našeho rybaření jedeme jen na dopoledne, abychom stihli vyfiletovat a připavit lodě na předání. Večer dělím posádky lodí na vláčecí a pilkrovací specialisty. Ke mě a k Jiřímu se přidal náš další bratránek Libor. Ostatní ráno vyjeli ve čtyřech na vláčku. My je následovali s přesvědčením ulovit kelera, aby bylo maso na hloubky. Kromě pár doršů nebylo nic. Zbývaly poslední tři hodiny rybaření. Každý měl ještě nějaké zbytky kelerů z minulého dne a tak jsme vyjeli na naše „žraločí“ místo. Tento den byl zcela záležitostí Jirky a Libora. Okamžitě po dopadu pilkru na dno začíná Jirka vytahovat nástrahu. Vidím, že špička prutu není úplně volná, ale nevšímám si toho. Asi po pěti minutách vidím tělo ryby. Ty tam něco máš, říkám a pomáhám mu vytáhnout rybu do lodi. Zase žraločí slečna a tak se naplňuje sen Jiřího, který bouchá do miralonu, kterým máme obloženy boky lodě. Další spuštění pilkru a další žralok, prostě na ně máme štěstí.

prvni_zralok1-jpg

Žralok ostroun nebo žralok psí

Po návratu okamžitě koukám na popis žraloka ostrouna. Zjišťuji, že patří do čeledi paryb. Jako každý žralok potřebuje pro dýchání pohyb. Jeho oči jsou nádherně smaragdové, ale nemá zatahovací blány – víčka. Je to druh žraloka, který se dožívá ze žraloků nejdelšího věku a to až 70 let (výjimečně 100 let). Přesto patří žralok ostroun mezi mírně ohrožené druhy. Velikostně je řazen mezi menší žraloky, kdy samičky mohou dorůst do 120 a samečci do 160 centimetrů, ale těchto rozměrů dosahují jen zřídka. Zajímavá je skutečnost, že může cítit krev až na vzdálenost deseti kilometrů. Všechny tyto informace nakonec vyústily ve skutečnost, že jsem uvedl sám sebe do rozpaků, zda všichni žraloci, které se nám podařilo chytit jsou ostrouni, a nebo kombinace žraloka ostrouna a žraloka psího. Určitě se uvidíme v diskuzi a poradíme se, o jaký druh žraloka se jedná. Rozhodně je to dokonalý tvor, kterého se nám podařilo v Norsku ulovit. Na pilkrovacím prutu to není žádný bojovník, ale jeho ulovení je určitě pro lovce zážitek.

Autor: Milan Heřta

Foto: Milan Heřta

Tento článek zatím nikdo nekomentoval, buďte první!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Lokality

Bakkan Wahl

Soroya

Seter Brygge

Madagaskar

Maledivy

Poslední fotogalerie

Soroya » Březen 2018

Maledivy » Únor 2018

Madagaskar » Listopad 2017

Anketa

Využíváte slevové akce?

(39)
(99)
(35)

Nahrávání ... Nahrávání ...